Kostel sv. Anny

Nejvýznamnější historickou architektonickou památkou Rajnochovic je místní kostel, jenž úzce souvisí se vznikem Rajnochovic.

Na místě dnešního hřbitova (nalevo od současného kostela) stával odedávna dřevěný kostelík sv. Anny, zřejmě ze 12. století. Kostelík postupně pod vzrůstajícím počtem návštěvníků chátral, proto farář požádal o pomoc v Olomouci. Olomoucký kardinál Wolfgang ze Schrattenbachů se rozhodl vedle dřevěného kostelíka vystavět prostorný chrám Narození P. Marie a sv. Anny dle návrhu italského architekta G. P. Tencala. Chrám se stavěl v letech 1711-1716, v roce 1717 dostal i zvony. Po usídlení Mikulášových synů (zakladatele obce) nedaleko kostela v r. 1721 se jeden z nich stává zvoníkem.

Kostel je architektonickým skvostem baroka. Je také nazýván "valašskou katedrálou" pro svoje rozměry (půdorys 38 x 12 m).

Současně s kostelem dal arcibiskup postavit malý zámeček k příležitostnému pobytu. Roku 1727 zde byly zřízena farnost s právem vedení matrik narozených, sňatků a zemřelých. Ve farní budově je v současnosti vybudováno Centrum pro mládež olomoucké arcidiecéze- "Přístav".

Lesní železnice

Význačnou kapitolu v historii Rajnochovic i celého regionu tvoří rajnochovická železnice. V letech 1904- 1906 zde byla vybudována úzkokolejná lesní dráha v délce 8,3km, která vedla po úbočích svahu od parní pily až do revíru nad Podhradní Lhotu (pod Kečský Javorník). Železnice byla vybudována za účelem svozu dříví k pile. Lokomotiva vyvážela ráno prázdné vagóny do odlehlých lesů, dolů pak jely naložené vagóny samospádem. Vozy na kulatinu měly nosnost 6000kg. Lesní dráha měla také dva osobní vozy, které sloužily k nedělním výletům panstva a jejich hostů.

Provoz na železnici probíhal bez problémů až do r. 1918. Arcibiskupská vrchnost dokonce plánovala vybudování dalšího úseku železnice do oblasti Tesáku a spojení mezi pilou a nádražím Rajnochovice. V době 1. sv. války však nebyla zajištěna dostatečná údržba a začaly se projevovat poruchy (docházelo i k vykolejení lokomotivy). Lokomotivní provoz byl proto zastaven a prázdné podvozky začaly tahat koně. V r. 1921 byla dopravy po železnici zastavena a r. 1925 pak byla nařízena definitivní likvidace.

Rajnochovická keramika

Morava patřila od 18. století k evropským zemím s významnou keramickou výrobou. Významný keramický podnik vznikl kolem r. 1790 v Bystřici pod Hostýnem s výrobou módního anglického nádobí- jemné kameniny. Kvůli politické situaci za napoleonských válek a smrti zakladatele manufaktury však byla výroba v r. 1804 zastavena.

Jeden z propuštěných zaměstnanců František Löbel uplatnil své zkušenosti v Rajnochovicích. S bratrem vyjednali u arcibiskupského panství Kelč povolení založit "továrnu na kameninu", dílnu, mlýn na mletí surovin a skladiště v Rosošném (byly zde výborné hrnčířské hnědočervené hlíny a železitý jíl - další suroviny byly dováženy od Blanska a Štramberka). Manufaktura prosperovala a později byly zřízeny i další dílny na Bílové (1850), na Lázech (1857), ale také v Mikulůvce a v Loukově.

Rázovitá "rajnochovská keramika" se výráběla v 19. století plných 80 let.

Přírodní rezervace Čerňava

Rozkládá se na severovýchodním svahu stejnojmenného druhého nejvyššího vrcholu Hostýnských vrchů (844m). Má rozlohu 18ha a zřízena byla v r. 1975. Předmětem ochrany je autochtonní jedlobukový karpatský les pralesovitého charakteru starý asi 280 let. Rezervace je dále lokalitou vzácných dřevokazných hub. Při spodním okraji rezervace se nachází památný strom „Jedle pod Čerňavou“, nejmohutnější svého druhu v Hostýnských vrších (stáří min.180 let, výška 46m, obvod 350cm).