Podstatnou část vystavených obrazů v Galerii Joži Uprky v Uherském Hradišti představují vybraná díla ze sbírkového fondu Nadace Moravské Slovácko (Galerie Joži Uprky), doplněná o zápůjčky z Národní galerie v Praze, Moravské galerie v Brně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Muzea umění v Olomouci, Krajské galerie ve Zlíně, Slováckého muzea v Uherském Hradišti a Římskokatolické farnosti ve Strážnici. V expozici najdeme rovněž plastiky umělcova mladšího bratra, známého sochaře Franty Úprky. Na prostorných chodbách expozice jsou v chronologickém uspořádání prezentovány ve velkých formátech autentické fotografie ze života Joži Uprky.

Joža Uprka se objevil na scéně českého výtvarného života v 90. letech 19. století jako jedna z nejvýraznějších a nejosobitějších malířských individualit. Narodil se 25. října 1861 v Kněždubě u Strážnice, v malebném kraji Moravského Slovácka. Byl s tímto koutem naší země lidsky i umělecky natolik bytostně spjat, že se mu stal až do konce života trvalým a nevyčerpatelným zdrojem malířských inspirací. Znal důvěrně zdejší přírodu a krajinu, život lidu, jeho práci, tradice, zvyky, slavnosti, písně a lidové kroje typické pro jednotlivé oblasti Slovácka. Ve svém díle se však nechal inspirovat i atmosférou lidového prostředí blízkého Slovenska. Idea stát se malířem svého lidu vyrůstala bezprostředně z Uprkova původu a jeho umění bylo od samého počátku zaměřeno výhradně na zobrazování života, který měl tehdy ve slováckých vesnicích ještě všechny rysy původního folkloru. Jeho tvorba se však neuzavírala do úzce vymezených zájmů folkloristy. Byl především umělcem, který hledal nové možnosti malířské orientace oproštěné od akademických pouček minulosti. Proto zůstane zapsán v historii českého výtvarného umění jako malíř, který otevíral cestu novodobému realismu a svým osobitým pojetím vztahu mezi barvou a světlem se přiklonil v českém malířství jako jeden z prvních k estetice impresionismu.