Usedlost stojí v místě nejstarší zástavby v obci, již v roce 1780 zde stál objekt, pravděpodobně předchůdce současné stavby. Stavení je datováno rokem 1862 – datování na trámu ve světnici. Původně tvořilo jednu usedlost se sousedním stavením, později, při dělení majetku, došlo k rozdělení na dvě usedlosti – čp. 65 a, čp. 65 b, podobně jako mnoho jiných usedlostí v obci. Na usedlosti čp. 65 a se připomíná k roku 1869 majitel Jan Kovář (nar. 1846) a jeho žena Apolena (nar. 1854), spolu s nimi zde žili na výměnku i rodiče hospodáře, Martin (1815) a Marie (1820) Kovářovi. Hospodařili na čtvrtlánu, chovali 2 krávy, 2 kobyly a 1 vepře. V roce 1900 již usedlost patřila rodině Mikulcové. Patřila hospodářům – Josefu (1871) Mikulcovi a Marianě roz. Daňkové (1877) a žily s nimi jejich děti – Josef (1896), Jan (1897), Františka (1900). Chovali 1 býčka, 2 jalovice, 2 krávy, 5 prasat, 12 slepic a 2 husy. V roce 1910 v rodině Mikulcových přibyly ještě další 2 děti – Anastázie (1902), Jakub (1905). V této době se již uvádí hospodářství jako podsedek, tedy došlo pravděpodobně dalším dělením pozemků k zmenšení čtvrtlánu na podsedek. V této době se na hospodářství chovalo – 2 kobyly a 2 hříbata, 2 jalovice a 4 krávy, 4 prasata, 20 slepic a 2 husy. V domě dožila poslední majitelka, Františka Mikulcová, která zde žila, v usedlosti zařízené z doby konce 19. století, až do 90. let 20. století. Stavení se tedy vzácně dochovalo v kompletní podobě tradiční zemědělské usedlosti z konce 19. století až dosud. Po smrti Fr. Mikulcové usedlost odkoupila obec Vlčnov, která jej uchovává jako místní muzeum, podobně jako stavení čp. 739, pod kostelem. Provozuje je Klub sportu a kultury ve Vlčnově. Usedlosti, spolu s rolnickým domkem čp. 57, ožívají především během jízdy králů, víkendu otevřených památkových domků a Tradičních Vánoc ve Vlčnově. Dispozici tvoří tradiční trojdílné dělení – vstupní síň s černou kuchyní, světnice a patrová komora za síní, směrem do dvora. Do pravého úhlu k obytnému domu pak následují chlévy a v zadní části dvora pak stojí zděná stodola, kde je dnes umístěno Muzeum lidových pálenic, které spravuje Slovácké muzeum v Uherském Hradišti. Ve světnici se nachází těleso pece, do které se přitápělo ze síně – z černé kuchyně. V peci se především pekl chleba. Vařilo se v černé kuchyni, na otevřeném ohništi, kde je u pece přistavena podesta. Na ní se pod železnými trojnožkami rozdělal oheň. Na trojnožky se pak stavěly hrnce, tzv. železňáky. Kouř odcházel širokým otevřeným komínem. K peci je přistavěna ještě kotlina, kde se obvykle vařily trnky. Světnice je tradičně zařízená, zde se odehrával celý život rodiny – jedlo se, spalo, prováděly se různé drobné pracovní činnosti. Tradiční vybavení z konce 19. století tvoří v rohu, vždy diagonálně (našikmo) proti topeništi, stojící stůl s rohovou lavicí a nad nimi na stěně visely svaté obrázky – tzv. svatý kout. K uložení oděvů v té době ještě nebyly k dispozici skříně, ale pouze truhly, obvykle pěkně malované. Spávalo se na posteli, tzv. pohrádce – ale to obvykle jen hospodář s hospodyní, ostatní členové rodiny – děti – spávaly na peci nebo na lavicích. V dnešní době usedlost není jen "prázdným, neživým muzeem", ale ožívá během Jízdy králů, víkendu památkových domků a již tradičních Vánoc ve Vlčnově.