První písemný záznam o vsi Vítonice je z roku 1381, pořízený v zemských deskách olomouckých v jazyce latinském. Podle tohoto zápisu ves Vítonice byla v poddanství pánů ze Šternberka.

Od roku 1480 se dostávají Vítonice do držení významného moravského šlechtického rodu Žerotínů. Ti na svém panství šířili učení Českých bratří, kteří v našem kraji zakládali školy, studovali Písmo svaté, rozvíjeli nové způsoby hospodaření a zdokonalovali řemeslnou výrobu. Ve Vítonicích postavili dřevěnou modlitebnu (bratrský sbor).

Třicetiletá válka 1618 – 1648 dolehla na Vítonice krutým utrpením. Polští kozáci (lisovčíci) náš kraj surově pustošili a vyplenili. V roce 1642 Švédové celou obec vyrabovali a vypálili. Ve Vítonicích tak zůstalo mnoho pustých gruntů. Byla to pohroma, kterou tato vesnice nikdy předtím ani nikdy potom nezažila.

V roce 1742 bylo ve vesnici ubytováno pruské vojsko. V 71 staveních zde museli nakvartýrovat 1800 vojáků a 158 koní. A opět veškerou tíhu utrpení nesli ti nejchudší poddaní.

V 18.století pěstovali Vítoničtí na svých políčkách mnohu lnu a konopí, který sloužil nejen k výrobě plátna, ale z jehož semen se ve dvou vítonických dílnách (olejnách) tlačil lněný olej. Domkáři a podruzi pak olej rozváželi po celém kraji jako surovinu na svícení, ale i jako omastek, který se používal na pečení i k jídlu.

Navždy se zapsal do dějin obce katastrofální požár  dne 29.9.1869, kdy z celé obce, tedy ze 109 domů shořelo 103 usedlostí, i obecní zvonice. Velkým žárem se roztavil i památný zvon z roku 1604. Následky tohoto ničivého požáru pociťovali obyvatelé Vítonic ještě po dobu 30-40 let.

Dne 11.července 1886 byl položen základní kámen ke stavbě kostela. Jeho stavba byla dokončena v roce 1890. Svěcení pak proběhlo po dokončení vnitřních úprav 18.října 1896. Téhož dne byl vysvěcen i vítonický hřbitov. Jednopatrová fara byla dokončena začátkem roku 1896.

Dne 15.4.1898 byl stavitel Otto Zeman pověřen vypracováním plánu výstavby nové školy. Již 27.8.1899 byla nová vítonická škola slavnostně vysvěcena a otevřena.    Dne 28.června 1914 vypukl požár první světové války. Z Vítonic odešlo do války 120 mužů, z nichž 20 padlo.

V roce 1936 byla provedena elektrifikace celé obce.

Od roku 1945 žije malebné podhostýnské Záhoří v míru.Proběhlo opět mnoho významných událostí, které nám přinesly radost, rozčarování i slzy. Po roce 1948 nastalo čtyřicet let komunistické nadvlády, která hluboce poznamenala celou naši společnost. Po listopadové revoluci v roce 1989 pak nastala doba svobodného budování naší vlasti. Naše vesnice a městečka, celé naše Záhoří, všechno rozkvetlo do krásy. Nechť k těmto drahokamům pod památným svatým Hostýnem vždy patří i naše milé Vítonice.