Loukov je poprvé zmiňován až roku 1348, kdy jeho část náležela Vavřincovi z Količína. První připomenutí existence ovšem už znamená, že v místě se rozkládala ves s několika staveními, jejichž obyvatelé žili z výnosu nevelkých políček, zejména však z přítomnosti lesa, jehož okrajová hranice sahala kdysi níže, než je tomu dnes. Držba Loukova byla až do počátku 16. století značně roztříštěná. Loukov míval až trojí vrchnost, což se projevilo existencí jednoho či dvou samostatných dvorů. Je doloženo, že před rokem 1368 jeden díl obce náležel Albertovi ze Šternberka, biskupovi z Litomyšle. V roce 1374 je zmínka o vlastnictví Ješka Schulze z Loukova, před rokem 1500 drželi část obce vladykové z Křtomile. Na přelomu 19. a 20. století v obci žilo 761 obyvatel ve 133 staveních.