Místní název zněl do počátku 17. století Komárné, šlo o osadu vzniklou na místě komárném, na místě s močály, bažinami, břehy řek a říček. V prvních zmínkách o obci zaznamenáváme její název: Chomarne, Comarne, Komarn, Comarn. Jmenována je vždy v souvislosti s lenním zřízením olomouckého biskupství jako manská ves. Držitel Komárna měl jako man olomouckého biskupa povinnosti především k nedalekému hradu Šaumburku patřícímu ve své době k největším na Moravě, měl rozlohu přes 6 500 m². První zmínka o jeho existenci pochází z roku 1272 a mimo strategické funkce měl být správním centrem zdejších biskupských držav místo Kelče. Hrad Šaumburk a řetězec manských statků kolem něj včetně Komárna měl především hlídat cestu do Polska.

V roce 1589 získal manský statek Komárno koupí od urozeného vladyky pana Záviše Kunčického z Kunčic olomoucký biskup Stanislav Pavlovský za 2 250 moravských zlatých a začlenil je mezi stolní statky olomouckého biskupství. Biskup koupí získal moučný mlýn, pustou pilu, panský dvůr, samozřejmě všechny lidi platné, kteří vrchnosti odváděli platy, i neplatné (ti co poplatky neodváděli nebo byli od nich osvobozeni), se všemi robotami, lesy, háji, horami, loukami, rybníky s rybami, potoky atd.

Ves se roku 1589 dostala do katolických rukou, nástupcem biskupa Pavlovského na stolci olomouckých biskupů byl kardinál z Ditrichštejna, po bitvě na Bílé hoře gubernátor Moravy a její rekatolizátor.

V letech 1771 – 1772 mělo Komárno sto třicet dospělých již přijímajících katolických obyvatel a šedesát devět dětí. V osadě se mluvilo česky a patřila k faře ve Všechovicích.

Vyhlášením války Srbsku koncem června 1914 a následné vyhlášení všeobecné mobilizace nevěstilo ani pro obyvatele Komárno nic dobrého. O způsobech vedení moderní války však nemohli vědět nic, nemohli ani tušit, jak moc se protáhne. Komárno ve válce ztratilo patnáct mužů, místní obyvatelé přišli v jejím důsledku o část svých občanských svobod. Naštěstí se jich nedotkl nedostatek potravin až tak bolestivě, jako jím byli postiženi lidé ve městech.

Jména padlých mužů si můžeme přečíst na pomníku obětem obou světových válek z roku 1947 umístěném v místním parku „Mezi Vodama“.