Farní a poutní kostel sv. Vavřince byl založen goticky a jeho přesné stáří není známo. Kostel byl během staletí několikrát přestavován a doplňován. Okolí roku 1691 se hovoří o výstavbě chrámové lodi. Po požáru roku 1716 byl kostel opravován, ke zvýšení věže došlo roku v roce 1898. Věž patří, spolu s gotickým presbytářem k nejstarším a nejzajímavějším částem kostela. Věž měla původně být součástí městského opevnění a kostelní se stala až po prodloužení chrámové lodi a faktickém spojením s kostelem. Proto také věž nestojí v ose kostela. Křtitelnice z cetechovického mramoru pochází z počátku 18. století. Autorem obrazů sv. Antonína Paduánského a sv. Františka Xaverského je patrně velehradský Ignác Raab. Barokní mobiliář kostela pochází vesměs z 3. čtvrtiny 18. století. Význačná je především socha Panny Marie, umístěná z záhlaví hlavního oltáře kostela. Tato řezbová plastika je mnohem starší, pochází z doby rozkvětu gotiky a je zmiňovaná již ve 14. století. Původně pochází z hradu Beckova na Slovensku, koryčanskému kostelu byla darována Annou Bánffyovou roku 1570. Při vpádu Turků byla přemístěna do hradní kaple na Cimburku a roku 1638 byla znovu přenesena do koryčanského chrámu. Socha byla od dávných dob ctěna věřícími jako zázračná, a proto byl koryčanský kostel častým cílem mnohých poutníků nejen z Moravy, ale i ze Slovenska (pouť 8. září).