Stručná historie obce

Již ve 12.století bývala osada lenním statkem olomouckých biskupů, což stvrzuje známá listina biskupa Jindřicha Zdíka z roku 1141. Vpádem Tatarů byla osada zničena, brzy však byla znovu vybudována a opatřena hradbami. V roce 1272 je již zmiňována jako město. Ve druhé polovině 14. století byl Holešov rozdělen na část alodiální a část manskou. Obě byly v držení pánů Zdeňka a Ješka ze Šternberka, z nichž druhý byl zakladatelem holešovské větve Šternberků.

Koncem 16. století se Holešov stal majetkem Karla st. ze Žerotína a po něm Ladislava ml. z Lobkovic. Za třicetileté války bylo město pleněno Valachy a Švédy, ušetřeno nebylo ani císařskými vojsky . Nejvíce utrpělo v roce 1643, kdy jeho dvě třetiny lehly popelem. Po roce 1650, kdy Holešov přešel do držení rodu hrabat Rottalů, dostává novou podobu. Je postavena monumentální budova zámku a její interiéry vyzdobeny italskými umělci, vybudován chrám Nanebevzetí P. Marie, k níž byla později přistavěna pohřební kaple Rottalů, zvaná Černá kaple, jejíž výzdoba je dílem Gottfrieda Fritsche. Holešovský rodák, architekt a sochař Tomáš Šturm, je tvůrcem filiálního kostela sv. Anny, o jehož interiér se zasloužil olomoucký sochař Ondřej Zohner. Při zámku, v němž probíhal čilý divadelní a hudební život, byl zřízen rozsáhlý park dle francouzského vzoru. Rod Rottalů vymřel po meči. Vnučka posledního z Rottalů Barbora se provdala za hraběte Erdödyho a po její smrti přešlo panství na její syny Karla a Františka. Karel odkázal Holešov své dceři Barboře, po jejímž sňatku s Eugenem hrabětem Vrbnou zůstává Holešov v držení rodu Vrbnů.

V roce 1850 je v Holešově zřízeno okresní hejtmanství a okresní soud. Okresní město se stalo i ekonomickým střediskem. Zprvu to bylo sídlo velkostatku a většího počtu obchodnických a řemeslnických živností, z nichž některé nabývaly tovární charakter. Mezi průmyslovými podniky byl nejvýrazněji zastoupen průmysl dřevařský a nábytkářský, pletárenský a potravinářský. Patřil mezi ně zejména závod bratří Thonetů, vyrábějící ohýbaný nábytek, a Kneislova továrna na cukrovinky ve Všetulích, pivovar a sladovna. Později přibyly podniky kovodělného, chemického a kožedělného průmyslu i několik tiskáren, z nichž nejznámější je Klabusayova litografie, jedna z nejstarších v českých zemích.

Škola byla v Holešově již ve 14. století, ve století 16. byla zřízena škola luterská i bratrská. V letech 1615-1616 byl rektorem luterské školy J. Třanovský, autor slavné sbírky duchovních písní Cythara sanctorum. Obě školy byly změněny za protireformace na školu farní. Za Marie Terezie zde byla kromě školy triviální i škola městská.

Holešovští židé tvořili odedávna samostatnou náboženskou obec. Největší příliv židů do Holešova nastal patrně po roce 1454, kdy byli příkazem krále Ladislava Pohrobka vypuzeni z měst královských. Židovské ghetto se rozkládalo severně od městských hradeb. Do města vcházeli Židovskou branou, zbořenou v roce 1906. Řídili se starými židovskými zvyky a řády, měli svého rabína a školu. Po velkém ohni v roce 1560 si na troskách staré synagogy zbudovali novou. V třicetileté válce lehla židovská obec znovu téměř celá popelem při vpádu Švédů. V roce 1893 byla postavena nová synagoga v maursko-orientálním slohu, ta však byla v roce 1941 nacisty vypálena.