Hrad Šaumburk byl ve středověku správním střediskem kelčského kraje (severovýchodně od Bystřice pod Hostýnem). Hrad stával nad dnešní Podhradní Lhotou, stejně jako blízký vladycký hrádek Nový Šaumburk (Zubříč). Starší biskupské državy na kelčsku tvořily značný majetek se správou na hrádku v Kelči. Hrádek však nebyl dosti pevný. Proto Olomoucký biskup Bruno ze Schauenburku zaměnil roku 1272 svou ves Žopy u Holešova za ves Zubřice (později zaniklou), která patřila Jindřichovi z Přílep. Tím získal strmý vrch nad touto vsí, kde zbudoval kolem roku 1272 raně gotický hrad, který nazval podle svého rodového sídla v Holštýnsku. V roce 1273 je zde uveden purkrabě Mikuláš ze Šaumburka (jinak zvaný Mikuláš z Choryně). Roku 1281 zde sídlil biskupský man Mikuláš z Choryně, který pak na přelomu 13. a 14. století založil poblíž hrádek Nový Šaumburk, který měl patrně chránit přístup k Šaumburku. Za válek uherských v druhé polovině 15. století hrad dobyl král Matyáš Korvín a dal posádku Šaumburka i Kelče pobít. To byl zánik hradu Šaumburka.

Z hradu se dodnes nedochovaly prakticky žádné nadzemní pozůstatky až na kopec a prostor hradního paláce, jámy a částečné valy. Palác je velmi rozlehlý (asi 120 x 50 m) a bez žádných větších zbytků zdiva.